Flip ad Flip ad

Kontakt

AKCE

Do konce roku akční sleva 20% na všechny figurky při odběru 12 a více kusů.

Karel IV

Karel IV

Zobrazit všechny obrázky

Figurka Karla IV, krále českého a císaře římského.

Více detailů


180Kč s DPH


Figurka Karla IV, krále českého a císaře římského - dárek a suvenýr nejen pro milovníky historie a návštěvníky Čech.

Figurka zachycuje Karla IV. v nejlepších letech jeho života, s římskou císařskou korunou na hlavě a žezlem v ruce. Vychází ze zobrazení panovníka na nástěnné malbě v kapitulním kostele sv. Marie na Karlštejně.

 Figurka je z umělé hmoty, ručně malovaná, 12 cm vysoká, uložená ve slídovém otvíratelném obalu a papírové krabičce velikosti 8x8x16 cm. Figurka má certifikát ES typu 110460 T/NB - hračka. K figurce je připojen letáček s krátkou informací o všech 6 postavách 1. serie figurek v češtině, angličtině a němčině.

 

 


KAREL IV. - životopis:

  Narodil se 14. května 1316 jako syn Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. Jeho matka byla poslední Přemyslovna na českém trůně, v době narození jejího prvního syna jí bylo dvacet čtyři let.  Otcem dítěte byl Jan Lucemburský, syn římského krále Jindřicha VII. a první Lucemburk na českém trůně. Princ byl pokřtěn mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu a dostal při křtu jméno Václav. Dětství prince Václava těžce poznamenal spor mezi jeho rodiči. Žil s matkou Eliškou na hradě Loket, kam vojensky vpadl jeho otec Jan, manželku vypověděl na Mělník a malého Václava ponechal na hradě jako zajatce, aby ho jeho matka nemohla využít jako mocenskou zbraň proti svému muži. Se svojí matkou Eliškou Přemyslovnou se setkal již jen jednou a krátce a to před svým odjezdem k francouzskému dvoru, kam ho otec poslal na vychování v necelých sedmi letech.

           Princ žil na francouzském královském dvoře u svého strýce, krále Karla IV. Sličného.  Tady byl biřmován a obdržel jméno Karel.  Karel zde žil poměrně šťastně, měl krásné komnaty, jeho teta Marie, francouzská královna, i strýc ho měli velmi rádi. Ale hlavně zde Karel získal vynikající vzdělání a opravdu světový rozhled, který pak bohatě uplatnil ve svém panování. Jeho učitelem byl Pierre de Rosieres, který se později stal papežem Klementem VI. Karel se zde naučil německy, francouzsky, latinsky a italsky. Později, po svém návratu do Čech, se naučil i česky.  Na královském dvoře uzavřel Karel i své první manželství a to s Markétou z Valois, nazývanou Blanka. Oběma snoubencům bylo v době svatby sedm let.

          V roce 1330 odjel Karel na otcovo přání do Lucemburska a v letech 1331 až 1333 se stal generálním místodržícím v severoitalské lucemburské signorii. Na den svaté Kateřiny v roce 1332 vybojoval první bitvu při obléhání hradu San Felice.  Tuto bitvu i věštecký sen, který ji doprovázel, popsal podrobně později ve svém životopise Vita Caroli. Ten samý den byl Karel svým otcem, Janem Lucemburským pasován na rytíře.

         V roce 1333 se Karel vrátil do své rodné země, do Čech.  Našel zemi ve velmi špatném stavu, zchudlou a v podstatě ve stavu bezvládí. Hnán svou aktivní povahou, začal okamžitě jednat. Ubytoval se v měšťanském domě, protože Pražský hrad byl neobyvatelný. Vypsal obecní berni, značné částky si vypůjčil od měšťanstva a začal získávat zpět královské hrady a statky, většinou dané do zástavy Janem Lucemburským. Také začal opravovat sídelní Pražský hrad, aby mohla do Prahy přesídlit i jeho žena Blanka z Valois. Ta přijela doprovázena nádhernou družinou, nad níž žasla celá Praha.  Král Jan Lucemburský jmenoval Karla markrabětem moravským a sám i nadále pobýval v cizině. Jan Lucemburský ze všech sil usiloval, aby se Karel stal římským králem. Na své straně měl Karel samozřejmě i církev a to v osobě papeže Klementa VI., jeho učitele z dětství. 11. července roku 1346 byl Karel zvolen vzdorokrálem římským a to proti svému soupeři Ludvíku Bavorovi. Karel dostal pět kurfiřtských hlasů a to od arcibiskupa Kolínského, mohučského, trevírského a dále od českého krále Jana a saského vévody Rudolfa.  V listopadu 1346 byl v Bonnu korunován Karel na římského krále. Jeho pozice se patřičně upevnila, když jeho soupeř Ludvík Bavor v říjnu 1347 náhle zemřel, údajně rozsápán medvědem. Odpůrci Karla se ještě pokusili zvolit římským králem anglického panovníka Eduarda III., ale ten po bitvě u Kresčaku rezignoval.  Od roku 1349 byl Karel jediným římským králem, v roce 1355 byl korunován jako král Itálie a jako římský císař, v roce 1365 králem Burgundska a tak se stal panovníkem všech království Svaté říše římské.

            V již zmíněné bitvě u Kresčaku, která proběhla 26. srpna 1346, bojoval a padl český král Jan Lucemburský, v té době již zcela slepý. Údajně nechal svého koně připoutat ke koňům dvou šlechticů a nechal se odvést do největší bitvy. Můžeme proto právem mluvit o vznešené sebevraždě. Jeho syn Karel byl v téže bitvě raněn a následně svými šlechtici odveden z boje.  Skonem Jana Lucemburského se stal Karel IV. I českým králem. Karel IV. byl typickým středověkým válečníkem, rád vyhledával boj. Byl urostlé a statné postavy a rád se účastnil i turnajů. Historici se domnívají, že na turnaji, kterého se tajně zúčastnil, utrpěl v roce 1350 těžké zranění, po kterém na čas ochrnul a stopy po něm nalezli vědci na jeho kostře.  Jako doživotní následek si Karel odnesl vadné držení hlavy a omezenou pohyblivost.

            Karel Iv. Byl velmi moudrým a prozíravým panovníkem, zakladatelem mnoha měst, staveb církevních i světských. Karel zakládá v Praze Univerzitu Karlovu, položil základní kámen ve stavbě nového pražského mostu a staví hrad Karlštejn jako schránku k uložení římských korunovačních klenotů. Karel IV. podporoval umělce, jeho pražský dvůr se stal opravdovým srdcem a středem říše a české království výrazně stoupalo ve významu v rámci Evropy. Celý život Karel IV. sbíral a shromažďoval ostatky svatých a stavěl pro ně důstojné svatostánky. Díky tomu se stala tehdejší Praha centrem „svaté turistiky“ a to vedlo k dalšímu rozkvětu města.   Poněkud temnou stránkou Karlova charakteru byl jeho vztah k Židům, kteří byli na území římské říše majetkem krále. Karel IV. neváhal zastavovat majetek a životy Židů kdykoliv potřeboval hotovost - a tu potřeboval velmi často. Na základě amnestie, kterou vyhlásil, došlo k mnoha pogromům na Židy a zahynuly při nich stovky lidí.

            Karel IV. byl ve svém životě čtyřikrát ženat. První žena Blanka z Valois, zemřela roku 1348, pravděpodobně na tuberkulózu. S Blankou měl císař dvě dcery.  Druhou ženou byla Anna Falcká, která porodila syna, ale ten zemřel jako dítě. Anna Falcká zemřela roku 1353, příčina smrti není známa. Potřetí se Karel IV. oženil s Annou Svídnickou, kterou původně plánoval jako manželku pro svého syna. S Annou měl Karel dvě děti, dceru a syna narozeného 1361, pozdějšího krále Václava IV. Anna Svídnická zemřela roku 1362 při porodu dítěte. Počtvrté a naposled se Karel IV. oženil s Alžbětou Pomořanskou, která jej přežila. S touto manželkou, která byla proslulá svojí fyzickou silou- údajně lámala meče a ohýbala podkovy- měl Karel šest dětí, mimo jiné taky pozdějšího římského císaře Zikmunda Lucemburského.

             Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 na Pražském hradě na zápal plic, který u něj vznikl patrně jako následek zlomeniny krčku stehenní kosti.  Následoval velkolepý pohřeb, při kterém pohřební průvod údajně sahal od Starého Města pražského až na Vyšehrad. V pohřební řeči byl Karel IV. poprvé označen za Otce vlasti. Pochován je v chrámu sv. Víta na Hradčanech.

             Význam Karla IV. pro naše země je zcela klíčový.  Za jeho vlády se z českého království stalo centrum Evropy, celá země zažívala hospodářský i kulturní rozvoj. Byl to státník mimořádného vzdělání, celoevropského rozhledu, zjemnělé kultivovanosti, diplomatické obratnosti, odvážných plánů i úžasné činorodosti.

 

 

 



Košík  

(prázdný)

Přihlášení

Akční nabídka

Momentálně nejsou žádné slevy

Flip ad Flip ad